Dream 1.část

Z včerejšího večera si nic nepamatuji, jen že se nade mnou rozzářil barevný ohňostroj. A pak, jako bych dostala obrovskou ránu něčím tvrdým do hlavy. Probudila jsem se doma. Bylo ticho, až moc ticho....
Hlavu jsem měla jako střep a na nic jsem si nemohla vzpomenout. Mlhavě jsem si vybavovala Matta, jak stojí u stromu, v ruce flašku nedopitého vína a na hlavě takovou tu směšnou čepici.Kat, jak běhala se zápalkami a ochotně všem zapalovala svíčky. Vzpomínám si že jsem si potřebovala odskočit a uslyšela výkřik........ a pak tma , nic , prázdno. Jako bych zmáčkla na klávesnici u počítače tlačítko Delete…
Pomalu vstávám z postele a rozejdu se do koupelny. Kouknu na sebe do zrcadla a zděsím se. Na hlavě mám malou tržnou ránu tak, krev mi sice už neteče, ale pořád je to strašný pohled. Zamyslím se co se mi tak asi mohlo stát. Opravdu jsem byla tak opilá, že si to nepamatuji? A jak jsem se vlastně dostala domů? Nechám úvahy o včerejší noci nezodpovězené a sejdu dolů do kuchyně, kde není absolutně nikdo. Rozhlídnu se kolem dokola, ale v domě opravdu nikdo není. Kde je sestřenka Alice a její přítel Josh? A kde je moje sestra Lucy? Jo,už si vzpomínám.Alice s Joshem jsou na prodlouženém víkendu v San Francisku a Lucy? Lucy je s naší tetičkou Lauren a jejím přítelem Jackem na chatě u jezera.Jak jsem mohla zapomenout? S mým mozkem zřejmě něco není v pořádku.V ledničce najdu pomerančový džus a naliju si ho do skleničky.Koukám z okna a až teprve po několika vteřinách si uvědomuju že ještě není den ale že je ještě tma.Podívám se na hodiny nad dřezem a vidím že jsou teprve tři hodiny ráno.Zasténám,jak jsem se mohla probudit tak brzo,já přece si ráno dávám na čas,vždycky mě musí někdo z postele tahat.Skleničku odložím a chystám se vrátit zpět do postele.Jenže než stihnu stoupnout na první schod,v kuchyni se rozezvoní telefon,kdo to volá tak brzy ráno?divím se,vrátím se zpátky,zvednu telefon a ještě než se stačím ohlásit se ozve neznámý hlas z druhého konce:

,,Rose,jestli chceš aby tvoje sestřenka s přítelem a sestra s tetičkou a jejím přítelem,přežili musíš splnit několik podmínek.‘‘nebyla jsem schopna dýchat.Začala se mi točit hlava a musela jsem se opřít o linku abych se nezhroutila na zem. ,,Neboj,jsou lehké a je jich málo.‘‘Takže za prvé:Buď do dvaceti minut na mostě Wickery Bridge a přijď sama.‘‘poslední dvě slova řekl výrazněji.Nechtěla jsem aby se mým blízkým něco stalo tak jsem jen přikývla a odpověděla mu.,,Ano,budu tam.‘‘ozvalo se cvaknutí a telefon oněměl.Vyběhla jsem nahoru.Sundala jsem si triko,které jsem měla na spaní. A hodila na sebe jiné tričko,dříny a mikinu. Mobil strčila do kapsy džínů. Seběhla jsem schody a v kuchyni ze skříni vyndám baterku. Naštěstí svítí. Přemýšlím co by jsem si ještě měla vzít ale naneštěstí mám hlavu vygumovanou takže mě nic nenapadá. Zamknu za sebou dveře a zamířím k tomu zrádnému mostu Wickery Bridge,kde se moji rodiče,když mi bylo teprve 10 let,zabili při sjetí z mostu a utopily se ve vodě. Nerada si na ten incident vzpomínám ale trauma už z té nehody téměř odeznělo. Před tělem držím baterku abych viděla líp na cestu.Po deseti minutách už mám most na dohled. Ještě pár metrů a už stojím před mostem. Nemám z tohoto místa dobrý pocit. Leží mimo centrum města a v dohledu nejsou žádné domy. Každé zašustění listů mě vyděsí.Při pohybu každého stínu který se jen trochu pohne následkem větru mi tuhne krev v žilách. Následující dvě minuty strávím ve strachu. Pak zahlédnu v dálce pohybující postavu. Srdce,jako by mi chtělo vyskočit z těla. Vypnutou baterku držím v napřažené ruce jako zbraň. Při zkracující vzdálenosti mezi námi rozpoznám hubenou postavu,menší výšky a rozpoznám že je to sotva asi dvaadvacetiletý kluk. Zastaví se přede mnou a já mu konečně vidím do obličeje. Má vlasy černé jako havraní peří, modré oči lemují výrazné řasy,středně velký nos a malou pusu. Na sobě má oblečení jen černé barvy. Koženou bundu,triko a džíny.Má velice okouzlující úsměv na který by dostal každou holku včetně mě. Kdybych nebyla v nebezpečí asi by jsem nad ním slintala.

,,Rose‘‘