Dream 2. část

,,Rose‘‘ při zaslechnutí svého jména sebou škubnu ale jen přikývnu. Jeho hlas zní tak melodicky, že kdyby ho říkal pořád dokola, asi by se mi zavírali oči jako při ukolébavce.

,,To jsi ty Rose? Omlouvám se, nevěděl jsem že to jsi ty. Rád tě zase vidím.‘‘ A objal mě jako nějakého kamaráda kterého dlouho neviděl. Bylo to divné, nevěděla jsem co dělat a ještě ke všemu mi srdce tlouklo,j ako by mi chtělo vyskočit z hrudi.

,,Sorry, omlouvám se, ale já tě neznám, musel jsi si mě s někým splést.‘‘ A chystala jsem se k odchodu jsem si vzpomněla na Alici, Josha, Lucy, Lauren a Jacka, jsem se zarazila.

,,Kde jsou moji přátelé?‘‘

,,Jsou v pořádku Rose. Jak jsi se za poslední roky měla?‘‘ začal ke mně zase mluvit jako k dávnému kamarádovi.

,,A to ti mám věřit? A přestaň s tou šaškárnou. Neznám tě a nevím odkud znáš ty mě.‘‘ začal se hrabat v kapse dokud nevylovil mobil. Vytočil na něm nějaké číslo a mobil mi podal. Neochotně jsem si ho od něj vzala a přiložila k uchu. Do ucha se mi rozezvučel známý a důvěrný hlas tety Lauren:

,,Kdo je tam.‘‘

,,Tady je Rose.‘‘ ohlásila jsem se. ,,Jste všichni v pořádku?‘‘ pokračuju.

,,Jasně, proč bychom nebyli.‘‘ Ulevilo se mi.

,,Tak dobře, ahoj‘‘ a ještě než mohla něco namítnout dodala jsem ,,Vysvětlím ti to později.‘‘ mobil jsem típla a vrátila jsem ho tomu klukovi.

,,Tak jo, myslím si že si už nemáme co říct, tak já asi půjdu.‘‘ Otočila jsem se a vykročila směrem k městu. Neušla jsem ani pár metrů. Ucítila jsem jak se mi něco zarylo do krku. Bolest byla neuvěřitelná. Zamotala se mi hlava a já klesla k zemi.